Jak informoval list Rheinische Post, státní policie v Dortmundu již zcela oficiálně varuje před mladými muži z Maroka, Alžírska, Libye, Tuniska, kteří pořádají ve velkém organizované krádeže ve vlacích.

Podle deníku policisté už kolikrát pachatele znají, častokrát z předcházejícího dne, kdy je chytili při činu, ale museli je opět pustit, protože tito nemají ve většině případů žádné doklady. A pokud už ano, tak jsou zpravidla falešné. Navíc zadržení neumí jazyk a nespolupracují.

Výčet konkrétních událostí je značně pestrý. Policistka jedoucí do práce podle Rheinishe Post přistihla dvacetiletou zlodějku při krádeži peněženky. Zatkla ji a vzala s sebou na policejní stanici, kde bylo proti ní vzneseno obvinění. Po sepsání protokolu a vyplnění příslušných formulářů ale byla tato osoba opět propuštěna.

„Je to skutečně demotivující, ale my je nemůžeme vzít do vazby. Dá se počítat, že tato žena bude opět ve vlacích provádět svou trestnou činnost“, uvedl Jürgen Karlisch ze Státní policejní inspekce v Dortmundu. Podobné případy se přitom pro státní policii stávají běžnou denní rutinou.

Policie nemůže udělat více, než varovat veřejnost – varuje před různými triky pachatelů, působících často v organizovaných skuinách. Často se prý jedná o muže pocházející ze severoafrických zemí a jejich oblíbeným revírem jsou zejména vlaky.

„Často je to tak, že když oznámení vložíme do počítače, tak pachatel je propuštěn a jde rovnou na další akci,“ říká policista Karlisch. Podle něj spolková policie dlouho na tento problém upozorňovala, ovšem až po silvestrovských událostech v celém Německu se začala její varování brát skutečně vážně.

Jak však přiznává, účinně se ani sama policie příliš bránit nemůže. Ale skutečně něco proti tomu dělat v reálu nejde. Opravdu jediné co může snad práci policie trochu ulehčit, je vzít pachatele patrolou na stanici, zatknout ho a tu jejich činnost tak ztížit. Je to bezmoc.

Nájezdy kriminálních band přitom obvykle probíhají podle stejného scénáře: Mladí muži mezi zhruba mezi šestnácti a třiceti lety pracují nejčastěji ve třech. Svou obět si vyhlédnou již na nástupišti, o víkendech se soustředí zvláště na lidi, kteří zjevně konzumovali alkohol a je pravděpodobné, že ve vlaku usnou. Jejich cílem se ale může stát jakýkoliv dřímající cestující.

Když přijede vlak, nastupují sice spolu, ale chovají se tak, jakoby k sobě nepatřili. Každý má svůj úkol: jeden si přisedne, když je to možné, k vyhlédnuté oběti a soustředí se na její mobil a peněženku. Druhý hlídá, zda nejde kontrola a třetí zavede hovor s okradenou osobou. Před případnými kamerami se snaží zakrýt svůj obličej. Pokud se okradení oběti během cesty nepovede, počkají si, až bude dotyčný vystupovat a nastává další pokus.

„Jsou vysoce profesionální. Jedna skupina dokáže často pročesat za noc několik vlaků, tedy hodiny a hodiny okrádat lidi. Případné vyšetřování nás často dovede do azylových zařízení,“ uzavírá policista  Karlisch.

Německé dráhy se snaží na vyřešení tohoto problému s policií spoupracovat. „Když víme, že nějaká banda je na trase, upozorňujeme cestující hlášením jak na nádražích, tak přímo ve vlacích. Prosíme pak cestující, aby byli obzvláště pozorní a hlídali si své věci,“ vysvětlil tiskový mluvčí Německých drah. Dráhy investovaly do všemožných bezpečnostních opatření již na 160 milionů eur.

Na dopadení pachatelů spolupracují všechny bezpečnostní složky státu. Oběťi však zpravidla nedostanou nic nazpět. K útokům dochází na regionálních tratích, často třeba mezi Münsterem a Essenem, ale také třeba v rychlíku z Düsseldorfu do Dortmundu. Zde jsou, především v nočních vlacích, oblíbeným cílem spící cestující.

Spolková vláda tento týden ohlásila zpřísnění podmínek pro vyhoštění. Budou se týkat zejména pachatelů sexuálního obtěžování, krádeží a napadení veřejného činitele.

S tím však souvisí další velký problém. V Německu extrémně narostl počt příchozích ze severní Afriky – z Maroka, Alžírska, Libye, Tuniska. Většinou se podle deníku jedná o mladé muže, často nedospělé, bez doprovodu, s žádnými nebo padělanými doklady.

Tito lidé ani nemají žádný nárok na udělení azylu, jsou ekonomičtí migranti, ale přesto to stále zkouší. Vědí, že bude nějakou dobu trvat, než je někdo zaregistruje, v případě potřeby si různě mění identitu, a jakmile se dostanou do Německa, dělají vše pro to, aby tam zůstali.

V roce 2015 mělo dorazit 1,1 milionu běženců. Zaregistrovaných jich doposud mělo být asi 447 tisíc. Kde je zbylých asi 600 tisíc nikdo neví. Nekontrolovatelně se pohybují po celé zemi, křižují sem a tam, mizí v různých komunitách a paralelních společnostech.

Německá vláda již dříve rozhodla, že všichni za severní Afriky, kteří nedostanou azyl, musí v co nejkratším termínu opustit zemi. Jenže problém je, kam je vůbec poslat. Maroko začalo s Německem komunikovat teprve nedávno,  Alžírsko nemá o své občany zájem a s Berlínem vůbec nekomunikuje. A to přesto, že má s Německem uzavřeny dohody o vzájemném vydávání občanů.

Situace je velmi obtížně řešitelná. Německá vláda však prý nyní velmi tlačí na řešení, proto se podle porýnského deníku dá očekávat reálný posun.